Denik Octaviuse Whitea

Denik, vysvetlujici mezery v zivote profesora Whitea...

3.7.1984 - odjezd

Sarah mi vysvetlila plan a rekla, ze na vec pujdeme zitra. Mel jsem spoustu otazek... "Proc nekdo, jako je Sarah, plni tuhle roli?" tohle byla asi hlavni. Ale driv, nez jsem stacil otevrit usta, vstala, objala me a (doslova ruskym zpusobem) me polibila na obe tvare. Coz me na chvilku vyvedlo z miry a pak uz byla fuc.
Dlouho jsem nad tim premyslel...

Nasledujici den jsem si sbalil nejnutnejsi, rozloucil se s rodici a vyrazil na nedaleky kopecek, kde uz na me cekala jak Sarah (coz me neprekvapilo), tak prenasedlo (coz jsem trochu necekal, myslel jsem, ze se budeme premistovat) a tak i Owain (coz me absolutne vyvedlo z miry, ale byl jsem stastny, ze tu je).
Owain je sirotek, jeho rodice umreli kdyz mu bylo myslim osm. Dostal se do mudlovskeho detskeho domova, kde na nej svet uplne zapomnel.Jeho talent ke kouzlum se objevil dost pozde. Az v polovine jeho sedmeho roku. Takze ho mnozi ucitele brali s rezervou, ci dokonce jako nedorozvinuteho. Skolou prochazel spise prumerne, nez aby vynikal, ale nepropadal. Zdaleka nejlepe vynikal v praci s hulkou, takze jeho nejoblibenejsim predmetem byly kouzelne formule... A taky premenovani (ale to vedet nemusite). Nejzajimavejsi na tom je, jak jsem se s nim seznamil - kdyz jsem sveho mladsiho bratra Artoruse vyprovazel na jeho posledni rok v bradavicich, vsiml jsem si maleho, opusteneho kluka, v otrhanych hadrech a s opustenym vyrazem v obliceji. Poprosil me, jestli bych nemel nejake jidlo nebo piti. No jak jsem ho mohl odmitnout!? Tak jsme se i seznamili a ja se pro nej stal asi nejblizsim clovekem. Zacal jsem mu do Bradavic psat, jak se ma, at se neciti tak osamele. A jelikoz jsem si uz v takovem utlem veku nasel slusnou praci, koupil jsem mu i sovu. Nejvic ho rozesmutnilo, kdyz se zavrely Bradavice. To jsem ho vzal pod sva kridla a ucil ho sam... Ted jsou z nas dobri pratele...

Ale vratme se k prenasedlu. Sarah rekla, ze jsem tu jeste brzy a ze prenasedlo (plechovka coly) je nastaveno az na 10:21. Podival jsem se na hodinky a ty mi hlasily 10:04, tak zacalo nekolik minut cekani. Chvilku jsem trenoval Owaina utocna a obranna kouzla, pak (kdyz me jednou omracil a [tedy myslim] pak i privedl zpet k zivotu), tak jsme toho nechali a ja mu rekl, at trenuje rychlost (coz je univerzalni odpoved ucitelu, kdyz jinak nemaji co vytknout). V 10:20 jsem uz byl pripraveny se vsim vsudy a tak jsem uz polozil prst na plechovku. Pak uz me prenasedlo prijemne unaselo az do Ruska.

Kdyz jsme dorazili, zeptal jsem se Sary, kdeze to vlastne jsme. Odpovedela, ze pobliz Kaliningradu. Geografie nikdy nepatrila k mym silnym strankam, ale vedel jsem, kde je Kaliningrad. Tak jsem prikyvl a rekl Sare, at nas vede. Ta jen tise prikyvla a vydala se na zapad (mimochodem, tehdy jsem prvne pouzil muj novy kouzelnicky kompas).

Dosly jsme do Kaliningradu, tam nas Sarah zavedla do sveho bytu (ktery byl pro me trochu stisneny a nemel jsem paru, jak tu mohou bydlet ve dvou). Rekla, ze nam ukaze Kaliningrad a ze nas podrobne seznami s nasim ukolem. Souhlasil jsem. Nejdriv jsme se trochu porozhledli po mestu, pak jsme byli na obede a nakonec jsme se jeste trochu prosli. Domu jsem prisel asi kolem pate, ale byl jsem tak utahany, ze jsem si sotva ustlal mou postel (kterou jsem si zabalil s sebou) a hned nato usnul. Zitra me ceka narocny den... Hodne narocny!

 
...