Denik Octaviuse Whitea

Denik, vysvetlujici mezery v zivote profesora Whitea...

2.7.1984 - Stara znama

Byl klidny prazdninovy den, konkretne 7 rano. Trochu jsem si privstal, ale stalo to zato. Maminciny skvele livance mi to bohate vynahradili. Ten den jsem nevedel, co delat. Matka pujde za chvilku do prace a otec se, jako posledni dobou obvykle - venuje rybareni.
Premyslel jsem o cestovani, ale na to jsem jeste neposbiral dost sil. Mozna tedy pozdeji. Na chvilku jsem se zamyslel, pak jsem uslysel jen rozlouceni a bouchnuti dveri. Matka odesla.
Prijet k rodicum byl dobry napad, Jednak je tu klid a take mam postarano o stravu. Ale neni tu co delat - tedy, to jsem si zpocatku myslel.

Chvilku jsem se dival na tu krabici, co ji otec rika televize. Ja tedy o zadne vize telat nestojim, ale otec na tom teleti holt trval. Byly tam obvykle blaboly, jedine, na co se da divat je mudlovsky sport. Holt mi v bradavicich chybi famfrpal. No jasne, famfrpal, pujdu se podivat na nejaky famfrpalovy zapad. Ale jeste, nez jsem te myslence dal tvar, tak se ozvalo tiche bouchnuti a pak kroky. Probral jsem se ze zamysleni a vytahl hulku. K obyvacimu pokoji, kde byl krb (ktery jsem oznacil za zdoj hluku) vedly tri cesty. Jedna pres predsin, druha pres kuchyn a treti ze zahrady. Vzal jsem to asi tou nejbezpecnejsi cestou - pres kuchyn.
Pak mi nekdo trkl neco spicateho mezi lopatky.
"Ani hnout" rekla Sarah a rozchechtala se.
"Aha" odpovedel jsem napul ponizene a napul podrazdene "to jsi ty".
Sarah je ma stara znama ze skoly, byla ze stejneho rocniku a ze ze stejne koleje. Kdysi se mi libila, ale to je uz pryc. Navic je vdana!
"Promin, ze jsem te tak neomalene vyrusila..." zacala Sarah.
"A ze na me miris hulkou, zes mi nahnala strach, ze me nekdo prepadava a ze jsi me ponizila?" dokoncil jsem za ni.
"Jo" usklibla se "Ted uz neres. Potrebuju od tebe pomoc, v Rusku"
Tohle mi uz pripadalo zajimavejsi. Zeptal jsem se ji, co to je a ona mi (trochu drze) odpovedela, at se posadime a ze mi to vysvetli u sklenicky vina.
Byl jsem tak zvedav s cim prijde, ze jsem neodmitl...

Z deniku Octavius Whitea,
2.7.1984

 
...